V článku o navařování matic jsme si tento proces definovali jako
A právě „kolmost svařovaných ploch a rovnoměrný tlak vyvíjený na všech výstupcích“ jsou hlavní aspekty, pro které nedoporučujeme na navařování matic použít svařovací kleště. Svařovací elektrody bodovacích kleští se totiž k sobě přibližují nůžkově, čímž při svařování nelze zajistit rovnoměrný svařovací tlak kolmý na spojovací plochu. Nerovnosti při svařování pak vedou k tomu, že matice se na jednom konci přitlačí a přivaří více, zatímco na opačném konci se v důsledku nedostatečného tlaku přivaří méně. Vzniká tak nespolehlivý spoj, který navíc vede ke šikmo navařenou závitu.
Manuální svařovací kleště tedy na takovou precizní práci nejsou určeny. Slouží spíše pro svařování rozměrných a tvarově složitých sestav. V takovém případě tedy nemanipulujeme velkou a těžkou svařovanou sestavou, ale svařovacími kleštěmi vybavenými balancérem, čímž se výrazně usnadní výrobní proces.
Stejně na navařování matic nedoporučujeme ani použití cenově dostupnějších ramenových bodovek. Bodové svářečky s rameny totiž používají technologii „rocker arm“, která rovněž umožňuje pouze nůžkové přibližování elektrod. Matice navařována pomocí bodové svářečky s rameny tedy stejně není rovnoměrně přitlačována k plechu a vzniká nerovnoměrný svar.
Na navařování matic proto jednoznačně doporučujeme použít lineární bodové svářečky, které pomocí své konstrukce umožňují kolmé zavírání svařovacích elektrod při předem nastavených parametrech (svařovací tlak, svařovací čas, čas chladnutí a pod.). Pouze tímto způsobem můžeme zajistit konzistenci svaru a správné polohování závitu matice.